Smlouva (někdy též kontrakt, dohoda, konvence aj.) je dvoustranné či vícestranné právní ujednání spočívající ve vzájemných a obsahově shodných projevech vůle smluvních stran, směřujících ke vzniku, změně či zániku práv a povinností, které právní předpisy s takovými projevy vůle spojují. Smlouva je jeden ze základních pilířů soukromého práva, obzvláště práva civilního (občanského).
Takto definuje pojem SMLOUVA Wikipedie.
Nedílnou součástí snad všech smluv bývá klauzule "Tato smlouva může být měněna a doplňována pouze písemnými dodatky schválenými oběma smluvními stranami." Konkrétní znění tohoto ujednání se může lišit případ od případu, podstata však vždy zůstává stejná - jeho účelem je chránit jednoho smluvního partnera před zvůlí a hloupými nápady toho druhého.
Vždy, když si myslím, že už jsem starý chlap, a že není moc věcí, které mě ještě mohou překvapit, vyděsit a vytočit, se objeví nějaká nová prasárna, ze které se převrací žaludek ...
Píše mi pojišťovna Kooperativa (stejně jako mnohým z vás píší tyto dny vaše finanční instituce), a sděluje, že prostě a jednoduše od ledna zcela zásadně mění smluvní podmínky, a že do toho nemám co kecat. Změna v pojistné smlouvě je tak zásadní, že pojistka naprosto přestává dávat smysl. Důvodem změny je sice novela zákona 586/1992 Sb. o daních z příjmů, tedy objektivní příčina, ale hlava mi příliš nebere, jak může mít tato nová úprava zpětnou platnost na smlouvy uzavřené před xx lety!
Jelikož pojišťovna celkem odůvodněně předpokládá negativní reakce, tučným písmem dodává:
"Změna zákona není důvodem k předčasnému ukončení stávající smlouvy."
Podle všeho však změna zákona je důvodem ke změně stávající smlouvy. Prakticky mám v této chvíli dvě možnosti:
1) Přistoupím na nové podmínky a budu následujících cca 25 let platit nesmyslné částky, na které si nesáhnu dřív než v 75 letech (doposud byly vložené prostředky volné kdykoli).
2) Odstoupím od smlouvy, což je z mé strany vážný přestupek, za který si pojišťovna ponechá cca 90% všech mnou doposud vložených prostředků.
Obě varianty jsou nepřijatelné. Chci takové podmínky, na jejichž základě jsem do smluvního vztahu vstupoval. Pokud je druhá strana není schopna dodržet, mám mít možnost odstoupit. Bez jakýchkoli dalších podmínek.
Těžko odhadovat, jak by na podnět reagoval soud, dá se ale předpokládat, že rozhodnutí ve prospěch jediného klienta by bylo velice nezebpečným precedentem. Jenže, pokud je takové jednání právně přijatelné, je to mnohem nebezpečnější precedens, který říká asi toto:
Jakoukoli dohodu a smlouvu můžete kdykoli porušit jak se vám zrovna bude hodit. Hloupé definice o "... vzájemných a obsahově shodných projevech vůle smluvních stran ..." jsou k smíchu. Vítejte v džungli!!!
