Klausova nedělní partie skoro na jedničku

Hostem pětačtyřiceti minut předobědového pořadu Partie v neděli na Primě byl Václav Klaus. K televizi jsem se svalil už dopředu zhnusen. Jenomže ...  

Moje pocity k panu Klausovi za posametových dvacet pět let prošly několika vlnovkami sinusoidy, od naprostého uznávání jeho rozhodnosti a nadhledu, až po odvrácení hlavně z důvodu jeho sebestředné netolerantní nabubřelosti (což vlastně není nepodobné rozhodnosti a nadhledu). V posledních dvou letech je můj vztah k němu na bodu mrazu. 

Minulý týden, když rozprávěl s kardinálem Dukou, mi ho bylo trochu líto, protože se celé povídání neslo v nekonfliktním obecně filozofickém duchu plácání pořád dokola, bez jakékoli kotvy, což mu očividně nevyhovovalo.

Při sledování dnešní Partie mi ale celkem spadla sanice. Václav Klaus byl velmi pozorný a opatrně vážil slova. Jasně vyslovoval závěry, aniž by v projevu trčelo jeho vždypřítomné "já". S devadesáti procenty řečeného se mohu celkem snadno ztotožnit. Takto jsem ho v posledních letech nezaregistroval.  
  
Dokonce mu chvílemi byly vidět oči. Prostě jiný člověk :-) Dobrý začátek roku, pane ex-prezidente. 

Jeho závěrečné "děkuju, děkuju" ve známém lišáckém tónu mohlo znamenat "to koukáte, jelimani, co!", ale proč ne.